Mnoho lidí ví, že existuje možnost zajít k odborníkovi pro radu, jak si zabezpečit zdraví, ale neděláme to, byď víme, že bychom měli. Trošku nám to kazí klasické výživové poradny, které neumí poradit jednoduše a naučit kleinta, jak změnit alespoň něco, či mu vysvětlit pár základních informací, jak si zdraví udržet. Jdou cestou přísných jídelníčků, které dlouhodobě většinou klienti neumí dodržet. A to já velmi chápu a odsuzuji, byď je píši také, ale trošku jinak.

Často slýchám od klienta: "Již o Vás vím rok a až nyní jsem se odhodlala přijít, protože již nevím co dělat. Užívám léky a nic se nezlepšuje. A lituji, že jsem nepřišla dříve, protože již po pár dnech je mi lépe. Vím již jak zdraví ovlivnit. "

Z toho mám vždy radost, byď je škoda, že vše se nechává na poslední chvíli, až když vidíte, že lékař nepomůže.

Na druhou stranu jsem smutná z toho, že zcela každý klient, který ke mě přijde neví, jak tělo funguje, co potřebuje, jak se o zdraví starat. Ví ale, že když mu něco bude, zajde si k lékaři.

A to je velký omyl.

Když máte v okolí člověka, který má například cukrovku, jak se jeho nemoc vyvíjí? Neznám cukrovkáře, kterého by lékař uzdravil, pouze jej stabilizuje. Cukrovka ale v mnoha případech jde vyléčit. Jen je třeba vědět, co změnit a není to náročné.

Deset let téměř deního studia, konzultace s lékaři mi ukázaly smutnou věc.

Opravdu si myslíme, že za naše zdraví jsou odpovědni lékaři? Bohužel tak tomu není. Málo kdo zemře na "stáří". Většina lidí podlehne zbytečné chorobě.

Proč celý život musíme pracovat a v důchodovém věku, když již máme vysněný klid jsme nemocní? Z toho mají prospěch pouze zdravotní pojišťovny, lékaři a farmaceutický průmysl.

Já se snažím učit kleinty, aby byli zdraví co nejdéle a cítili se dobře. O to tu jde.

Již po 40 letech věku se zdraví začíná zhoršovat. Není to brzy? Jak budeme pak vypadat v 60 ti letech? Problém je v tom, že ve 20 a 30 ti letech se o zdraví nikdo nestará, protože tělo zatím nezlobí. Ale vše se již chystá. Kosti se nám například mineralizují do cca 27 roku, pak z toho tělo žije celý život. Tím, že špatně jíme z nich tělo jen bere a bere. Proto pak končíme výměnou kolene, artrozou a s bolestmi.

Je to bohužel chyba v systému, nikdo nepočítá s tím, že by se měla populace vzdělávat v tom, jak se o sebe starat. Jak vychovávat děti, aby nebyly již v raném věku nemocné.

Je to smutné, ale málo kdo přebírá odpovědnost za své zdraví a po pravdě, co cennějšího máme? Pravda je taková, že bychom prodali svůj i dům, abychom byli opět zdraví. Tak proč se o to zdraví nestaráme? Za mnou chodí většina klientů s přáním zhubnout. Ale jen malé procento lidí se zajímá o zdraví. To je zase moje práce, je to naučit, ikdyž to ani neměli v plánu řešit.

Využívejte více lidí, co se o tento obor zajímají, nejen ale píší nesmyslné jídelníčky, které stejně nemůžete udržet celoživotně. Jde o radu, jak na to, aby váha byla stabilní, tělo mělo živiny, věděli jste čeho se vyvarovat a co tělu dodat, aby všechen ten nápor vydrželo. Je to pár věcí, které se dají lehko provést a výsledek bude ohromující. Je to mnohem levnější a veselejší, než být výhledově nemocní.

Takže se nad tím zamysleme a nenechávejte zdraví na lékařích, ti tady k našemu vzdělávání primárně nejsou. Řeší pak to, co my si sami zaviníme a proto si jich velmi vážím. Především i pro jejich trpělivost s pacienty, protože ví, že léky berou jako volbu číslo 1.

A nyní fakta:

Průměrná délka života se u nás v posledních desetiletích prodloužila, ale neprodloužil se průměrný věk v dožití ve zdraví.

Sto let zpět se lidé umírali zejména na infekce. Nyní se umírá na onkologická a kardiovaskulární onemocnění. Výrazně se zhoršila kvalita života, díky nemocem.

Vliv na psychiku - obrosvký nárůst duševních poruch.

Čím to je? Lidé manuálně pracovali, chodili pěšky, málo topili, jedli doma vypěstovanou zeleninu a ryby, neznali konzervované a uměle připravené jídlo, konzumovali střídmě.

My sedíme u počítačů, jezdíme autem, máme málo času a stále se něčím trápíme a jídlo vůbec neřešíme, jíme prostě vše, co nám společnost nabízí.

Uvědomila jsem si, že sama vytvářím poptávku po něčem, co všichni chtějí, ale neřeší, protože buď neví jak, nebo zatím není důvod. Tak to většina lidí neřeší a doufá, že zrovna je nemoc nepotká. Zvláštní, že?

Přejeme to k narozeninám, do Nového roku...

Je to již jen fráze, nebo budeme brát zdraví konečně vážne??